Milí přátelé, kolegyně, kolegové,

rozhodl jsme se umístit na tento web také sérii článků o včelkách, které jsem psal do Dobříchovického Kukátka (

https://www.dobrich.cz/kukatko.htm), kde jsou také volně k nahlédnutí. Občas na tohle téma v Kukátku nevyjde prostor, protože máme hodně materiálu a omezený prostor. Tak jsem se nakonec rozhodl pokračovat v psaní tady. Napřed tedy historia a pak glosy k současnosti. ...

Z DENÍČKU VČELAŘOVA

Vážení čtenáři,

na podzim příštího roku oslaví někdejší Včelařský spolek pro Dobřichovice a okolí (dnes pohříchu nepoeticky nazývaný Základní organizace Českého svaz včelařů, (https://dobrichovice-vcely.webnode.cz/) výročí 100 let od svého založení. V Kukátku si toto výročí jednoho ze stále fungujících historických místních spolků budeme připomínat sérií článků v historické rubrice, které budou čerpat z dochované spolkové kroniky. Protože ale včelařství a včelaření je obor, který má řadu přesahů a který úzce souvisí se současnými snahami žít více v souladu s přírodou, a protože význam opylovací činnosti včel pro udržení alespoň relativní rovnováhy přírodního prostředí a uchování biodiversity je zjevný, připravujeme také několik článků o včelách a včelaření.

Minule jsme si slíbili, že tématem bude zimování včel. Dovolte ale odbočku. Ona ostatně s tématem souvisí.

Veřejnost rozrušil případ, který se udál na začátku loňského prosince na Hodonínsku. Zprávu o něm přinesla brněnská mutace deníku iDnes (https://brno.idnes.cz/deti-dostaly-chut-na-med-znicily-dvacet-vcelich-ulu-f8r-/brno-zpravy.aspx?c=A120206_150129_brno-zpravy_bor) O co šlo?

Dvě děti s jedním mladistvým kamarádem zničily dvacet úlů. Prostě je sházely z podstavců, rozházely po zemi a doslova vyrabovaly. Včely se už nepodařilo zachránit, uhynuly, protože neměly šanci tohle přežít. Děti svůj čin vysvětlovaly tím, že dostaly chuť na med ... Úředně vše bylo označeno za trestný čin poškozování cizí věci. Úředně dvěma mladistvým nic nehrozí, tomu staršímu sice cosi hrozí, ale ne zase až tak moc ... Úředně se škoda spočítala na 30.000 Kč. To je věc počítatelná, jsou tu ale i položky nepočítatelné, tedy vložená včelařova práce, frustrace a bolest, ušlý zisk a hlavně: než vychová včelař nová včelstva, uplyne další rok, možná i dva, a ten čas bude vyplněn tvrdou prací ... Ano, prací, protože včelaření není jen radost z létajících včelek a z vytáčení medu, je to někdy také pěkná dřina a celoroční starost o zdravý rozvoj včel po celou sezonu, která je ostatně docela krátká. A když se vše zadaří, včely nanosí, přežijí, nezlikviduje je nějaká nákaza či parazit Varroa destructor, který naše včelstva od 80. let minulého století těžce decimuje, když se tohle vše podaří a vy včelstva zazimujete a těšíte se, jak se s nimi na jaře opět setkáte, přijde partička takových, s prominutím troubů a všechno zničí. Z naprosté neznalosti. Z naprostého odtržení od normálního uvažování, od normálního vztahu k přírodě a ke svému okolí. Docela frustrace, že? Ano, dnes se od dětí klidně dozvíte, že vajíčka či mléko se vyrábějí někde v továrně a odtud se rozvážejí do super – hyper ...

Nastala bouřlivá debata ve včelařské komunitě a na včelařských diskusních forech (například na známém Včelařském foru zde: https://www.vcelarskeforum.cz/tema-Kradez-vcelstev?page=2). Samozřejmě zněly hned hlasy o přísném potrestání. Objevily se ale také názory, že vše je vlastně tak trochu vina nás, dospělých. Vše závisí přece na tom, jak děti vychováváme, jak s nimi mluvíme o nás, o nich, o světě. O vzájemných souvislostech a spojených nádobách. O systému rovnováhy. O křehkosti tohoto systému. O pokoře ... Jakkoli tento náš svět zdá se nám být jaksi naruby, pořád je potřeba o něm spolu mluvit psát, vysvětlovat souvislosti a vzájemné vazby ekosystému. Je tu ale malý problém. Jsou i tací, jimž se to nehodí do krámu. Takže když to někdo začne dělat, dynamičtí pytlíci a frikulíni mu začnou nadávat do „aktivistů“, „ekoteroristů“ a podobných majíce záda krytá z nevyšších politických sfér, od lidí, kteří občanskou společnost berou jen tam, kde se jim to zrovna hodí ... Jako onomu „aktivistovi“ mi to docela vadí, to říkám zcela upřímně ...

Vraťme se ale k těm včelkám. V minulém díle tohoto miniseriálu jsme skončili těsně před zimou a slíbili jsme, že si dnes popíšeme, jak včelky přežívají zimu a jak vítají jaro. Protože chceme postupovat v souladu se včelařským rokem, který vlastně začíná jindy než náš rok běžný. Včely i včelař končí starou a začínají novou sezonu vlastně už na konci léta. Významným signálem pro včely je letní slunovrat. Jejich biohodinky samozřejmě šlapou na jedničku, takže ony vědí ... Je to pro ně signál, jak se připravit na zimu. Do toho jim ale vstoupí vlastně jejich největší nepřítel – včelař. Rozebere jim úl a ukradne jim to, co si tak pilně na zimu nanosily. Navíc to ještě asertivně nazývá medobraní ... Teď si představte tu situaci. Často už je vlastně vše podstatné odkvetlé a včely si už nové zásoby na zimu nemohou nanosit. Vím, hodně zjednodušuji, pořád ještě něco kvete a je tu také ona proslulá medovice (z ní je ten krásně tmavý a chutný med), ale na ní se včelám zimuje špatně a ona také spíš není než je, zejména u nás je z ní totiž snůška poměrně vzácná. Zodpovědný včelař to samozřejmě svým partnerkám včelkám vynahradí a nakrmí je na zimu cukerným roztokem, který si včely do zimy stačí upravit na sladinu, z níž pak do jara čerpají energii na přežití. Teď zase skočíme nahoru na ty děti a rozházené úly. Tohle by tam ty děti, které hledaly med, našly. Včelami upravený cukerný roztok. Pokud by tedy onen včelař nezimoval t.zv. na medu, jak se to dříve dělávalo. Ono je to ostatně pro včely a pro jejich imunitu mnohem zdravější, protože žádný cukerný roztok nenahradí med s jeho enzymy, stopovými prvky, vitaminy ... Dávní včelaři dokonce brali včelám med až na jaře podle toho, co zbylo včelám po zimě. To my ne, my jako „ekonomicky“ uvažující lidé stále akcentujeme t.zv. medný výnos, takže se často včelám bere vlastně vše, co si nanosí. Jsou ale tací, kteří se zvolna vracejí ku starým pravidlům a zásadám ...

Včely by si své zimní uspořádání v úle samozřejmě upravily klidně samy. Vědí, kam umístit zásoby na zimu, jak si uspořádat své zimní sezení, jemuž se říká zimní hrozen či chomáč. Jenomže když se jim do toho včelař namontuje, jak výše popsáno, je vše jinak. Včelař však může pomoci, plásty v úle sestaví tak, aby to včelám vyhovovalo a zakrmí je. Cukr se dává rozpouštěný ve vodě v poměru 3 díly cukru a 2 díly vody a na jeden úl padne minimálně 20 kg cukru. Včely si jej z krmítek přenosí do plástů, upraví a zavíčkují. Rozvrhnou si prostor tak, aby měly kde sedět a mohly se v zimě v chomáči přesouvat po zásobách.

Většinou se jim to podaří a vydrží, někdy se ale také zadařit nemusí. Včely se vydají jinam, než mají zásoby a padnou hlady, nebo je ještě na podzim vyloupí jiné včely. To je v současné době velký problém a souvisí hodně s t.zv. nákazovou situací. Včelstvo, které je vitální, silné a zdravé, si svůj prostor dokáže uhájit. A věřte, že jsou to často velmi nemilosrdné boje. Inu příroda ... Přežije jen ten silnější. A mýtus o hodných a pilných včelkách je jen pohádkou utěšitelkou. Reálně tomu tak vůbec není, včely dokáží loupit a krást u sousedů tiše, nenápadně i zcela zjevně mnohem efektivněji než někteří ze současných i nedávno minulých výtečníků. Pokud ale včelstvo dopustí své vyloupení, znamená to, že něco není v pořádku. Včelstvo je, jak se teď módně říká, superorganismus. A jako takový drží pohromadě právě jen, je-li vše v pořádku. Jakmile se něco porouchá, jemná rovnováha se poruší a superorganismus přestane fungovat, jak má. Tohle dobře vědí a vycítí pátračky od sousedů, vosy, sršni ... A už se to mele ... Tisíce mrtvolek, vykradené a vybrakované úly, nakonec se třeba i stane, že domácí včely se raději přidají k lupičkám ... Nepřipomíná Vám to něco? Ne ne, samozřejmě: nesprávné analogie ...

Jedním z hlavních problémů, kdy včelstvo není v pořádku, jsou nemoci. Už jsme zmínili roztoče Varroa destructor (Kleštík včelí), který k nám byl zavlečen od včely východní (Apis cerana), která s ním ale dokáže přežít v rovnovážném vztahu hostitel – parazit. Naše Apis mellifera na něj nemá aktivovanou genetickou výbavu, takže roztoč ji dokonale decimuje (zájemci jej mohou spatřit třeba zde: https://cs.wikipedia.org/wiki/Kle%C5%A1t%C3%ADk_v%C4%8Del%C3%AD). Tenhle roztoč napadá larvy včelího plodu a poškodí je často tak, že nejsou schopny dále fungovat. Navíc přenáší, stejně jako nám známé klíště, několik druhů nebezpečných viróz. Pak se třeba v praxi stane, že napadený včelí plod se sice vylíhne, tyto mladé včely ale odejdou umřít mimo úl (ony to tak mají Od Matky Přírody nastavené), ty starší, pilné létavky se časem upracují a najednou je úl prázdný. Někdy se tomu mediálně říkává CCD (Colony collapse disorder – Syndrom zhroucení včelstva - https://en.wikipedia.org/wiki/Colony_collapse_disorder) a pro novináře je to mediální pochoutka ... Vše se odehrává zhruba ve čtyřletých cyklech, kdy včelaře postihují plošné a hromadné úhyny. Zrovna jsme nyní v takovém roce a ztráty letos na jaře budou asi značné.

Stávající metodika tlumení této parazitózy, zvané varroóza, velí ze zákona používat léčiva na bázi syntetických akaricidů a amitrazu, což jsou látky, které se užívají i pro léčení parazitóz i u jiných zvířat. Je tu ale malý problém: roztoč si na tyto látky velmi rychle tvoří resistenci. Takže jsme tak trochu v krizi. Nové preparáty nemáme, staré přestávají zvolna fungovat. Navíc se spousta včelařů nechce smířit s tím, že do včel neustále vpravuje tuto chemii. Začalo to v sousedních zemích, u nás už je jich také hodně. Ale zase problém: veterinární vyhláška jim nedovolí ošetřovat jinak. Máme u nás světový unikát. Jediný výzkumný ústav, který se zabývá včelařskou problematikou, je soukromou s. r. o., monopolním výrobcem a distributorem léčiv a zároveň institucí, která posuzuje další návrhy na alternativní metody ošetřování. Že by střet zájmů? Ale kdež! Stačí mít na dobrých místech dobré kamarády ... Jsou ale tací, kteří to nechtějí nechat tak a pořád do toho nějak vrtají. Pracovní společnost nástavkových včelařů jakožto občanské sdružení (https://www.psnv.cz/) stále navrhuje změny v metodice ošetřování a nová jednání. Zatím ale marně. Vloni v lednu vzniklo další občanské sdružení, Mendelova společnost pro včelařský výzkum (https://www.msvv.cz/), které sdružuje řadu špičkových odborníků a snaží se znovu jaksi zdvihnout dosti již zplihlý prapor včelařského výzkumu v Čechách a na Moravě. Tito lidé vědí už to, že i naše včely by si časem při dobrém a promyšleném terapeutickém postupu a šlechtitelském programu mohly reaktivovat dávné a zapomenuté genetické vlohy a postupně se na život s tímto parazitem adaptovat tak, aby šlo o víceméně vyrovnaný vztah. I u nás již jsou včelstva, která jsou schopna s roztočem žít. Silné a zdravé včelstvo s matkou z dobrého chovu si s určitou mírou napadení dokáže poradit. Výsledky takových šlechtitelských programů v různých částech světa jsou velmi nadějné. To bychom ale museli přestat ošetřovat naše včelstva chemickou cestou a dát jim rozumnou možnost si obranné mechanismy vytvořit. Je to ale velký problém. Naše země je velmi hustě zavčelena a nákaza se dokáže rychle šířit. Takže dnes stále převládá cesta preventivní opatrnosti a léčení plošného a intensivního. A snaha vybít roztoče na nulu, jež je ale již 30 let neúspěšná. Ono je také potřeba prodat ta léčiva, je to dobrý byznys ...

Je to tedy těžký boj. Jakožto člen obou jmenovaných sdružení jsem s touto realitou získal první neblahé zkušenosti ... Buďme však optimisty. Snad se časem podaří prosadit to, co již delší dobu a dobře funguje v okolních zemích. I když tam mají vlastně stejné problémy jako máme my ...

Co dělá včelař v zimě? Studuje, potkává se s dalšími včelaři a mocně hovoří. O čem jiném, než o včelách, samozřejmě. A tiše obchází úly a hadičkou nebo stetoskopem poslouchá, jestli jeho kamarádky „dobře zimně šumí“. Podle toho zvuku se totiž pozná, jsou-li v pořádku. Vypadají při tom kolegové i kolegyně trochu komicky, možná jste je už takhle zahlédli ...

Včelaři v zimě ale také vyrábějí úly, sbíjejí rámky, natírají a připravují se, až to na jaře zase začne. Až poprvé ty jejich „holky“ vyletí. Tomu se říká první jarní prolet, to se včelky potřebují pročistit a vyprázdnit své výkalové vaky, které držely plné v úle po celou zimu. Neměly to jednoduché. Musely to vydržet. Zvláště letos, když přišly ty kruté mrazy. Snad to zvládly, Už brzy se to dozvíme ...

P. S.: pokud byste chtěli vidět včelky jaksi live a v přímém přenosu, pak se podívejte na zajímavou adresu: https://www.vcelyonline.cz/.

J. Matl

Z DENÍČKU VČELAŘOVA

Vážení čtenáři,

na podzim příštího roku oslaví někdejší Včelařský spolek pro Dobřichovice a okolí (dnes pohříchu nepoeticky nazývaný Základní organizace Českého svaz včelařů, (https://dobrichovice-vcely.webnode.cz/) výročí 100 let od svého založení. V Kukátku si toto výročí jednoho ze stále fungujících historických místních spolků připomeneme sérií článků, které budou čerpat z dochované spolkové kroniky. Protože ale včelařství a včelaření je obor, který má řadu přesahů a který úzce souvisí se současnými snahami žít více v souladu s přírodou, a protože význam opylovací činnosti včel pro udržení alespoň relativní rovnováhy přírodního prostředí a uchování biodiversity je neoddiskutovatelný, připravili jsme také několik článků o včelách a včelaření.

Chceme tím Vám, čtenářům, přiblížit magický svět včel i svět těch „podivínů“, které někdy vídáme oblečené jako kosmonauty či naopak v šortkách, tričku a s holýma rukama, jak „prozkoumávají“ nitra včelích příbytků. Ukážeme také trochu, co obnáší chovat včely. Zmíníme rovněž, jak vznikají dnes velmi žádané t.zv. včelí produkty, zejména med a pyl. Sérii článků jsme nazvali poněkud nutkavě Z deníčku včelařova a budeme se snažit postupovat v ní v souladu s včelařským rokem. Budeme tedy psát právě o tom, co je v dané chvíli a právě teď pro včely, včelaře i konsumenty včelích produktů aktuální. A pokud se budete chtít na něco zeptat, neváhejte ... Přiznám tu střet zájmů, počítám se mezi včelaře, sice teprve několik let, ale když ono je to v tomhle oboru věru relativní. V jistém slova smyslu jsme stále všichni začátečníci, včely nás stále znova překvapují ... Berte tedy, prosím, níže uvedené s rezervou, jsem zaujatý a navíc považuji včely nikoli za výrobní prostředek, nýbrž za partnerky až kamarádky (tedy většinou, pokud zrovna nezdrhám v panice do roští před svými rozzlobenými „kámoškami“ ... :-), což je ale jen moje chyba ...)

Nejprve dovolte několik slov úvodem:

Konsumenti nyní shánějí dobrý med, včelaři jej po našem vstupu do EU mohou nabízet t.zv. „ze dvora“ a také se o to snaží. Co teď včely a včelaři dělají?

Včely jsou už nakrmené a připravené na dlouhou zimu. A včelaři mají více času, který mnoho z nich využívá ke studiu, debatám a setkáním s kolegy, která jsou často poněkud bez konce. Inu „podivíni“ ...

O významu včel mluví kde kdo, stále se všude opakuje výrok, který prý vyslovil Albert Einstein. Vyjádřil se v tom smyslu, že vyhynou-li včely, zbydou lidstvu asi tak 4 roky života. Tak touhle nahrávkou na smeč naše povídání o oboru nezačneme. Nejenže nikde není doloženo, že by tento výrok Einstein někdy vůbec vyslovil, jednak jsou známy na této zemi regiony, kde včely vůbec nejsou, nebo po velmi dlouhá období nebyly, a život tam neskončil ... To však ale nikterak nesnižuje význam včel pro udržení rovnováhy v přírodě, pro opylení entomofilních (hmyzosnubných) rostlin a pro udržení přijatelného stupně biodiversity (ostatně v některých státech se velmi zdůrazňuje užitek včel jako opylovačů a vypočítavá se, že opylování včelami má mnohonásobně větší hodnotu než má tolik ctěný med). Proč by jinak po celém světě (snad kromě ČR ...) pěstitelé najímali včelaře, aby k jejich plodinám přisouvali svá včelstva a slušně jim za to platili? Z lásky k nim nebo k tomuto nosivému hmyzu? Nikoli! Spočítali si prostě, že budou mít vyšší výnos a lépe prodají.

Výše jsme se zmínili, že nyní je čas medu. I v této souvislosti jsme narazili na další půvabný mýtus. Traduje se, že včelař si prostě „pořídí“ úly a včely, ony mu nanosí med, on jim ho pak „ukradne“, sebere (kulantně a politicky korektně se tomu říká medobraní ... :-) ), tedy vytočí, pak ho prodá a za tu horentní utrženou sumu se odjede rekreovat se na Mallorku, do Chorvatska, či v lepších případech až na Havaj či na Bahamy ...

Tak takhle to fakt neprobíhá ... Je to vlastně stejné, jako to každou sezónu zažívají rolníci a pěstitelé či chovatelé hospodářských zvířat. Pořád je pomalu víc otázek než odpovědí, za krkem neustálý strach, že se něco zvrtne (pamatujete na moudrou promluvu Starce v Sedmi statečných?). Stálá nejistota. Nikdy nevíte, co přinese počasí, budou-li mít včely co a z čeho nosit (tak např. letos: zmrzly akáty nemedovala lípa a jarní stromy, keře a luční kvítí tu v údolí také nic moc ... Ale kolegové jen o pár kilometrů dál či o pár metrů výš či více za větrem si mnou ruce a pochvalují si dobrý výnos). Nemáte prostě nic jistého ...

Aby bylo líp, učíte se, studujete. Je spousta dobré a poctivé literatury, v níž se i začátečník dočte věci podstatné a kde najde radu jsa v úzkých. Jsou dobré včelařské servery (např. www.vcelarskeforum.cz, www.bienenforum.com, www.imkerforum.de), kde se o všech problémech čile debatuje. Jenomže i tu platí dávný a profláknutý šprůch: včely prostě literaturu a diskuse o včelách ... nečtou ... A tak není nikdy nouze o překvapení ... A jsou někdy opravdu překvapivá ...:-)

Pojďme si tedy udělat malý výlet do světa včel a včelařů vedeni t.zv. včelařským rokem. Ten je jiný než rok, jímž se řídíme my. Nový včelařský rok vlastně začíná krátce po letním slunovratu. Včely už nemají fanfarónské touhy se vyrojit, zvolna pro ně přestává sezóna snášení zásob na zimu, kvete stále méně zdrojů snůšky, takže vše by už mělo být jaksi doma, pomalu si tedy začínají upravovat své zimní sezení, včelí matka klade vajíčka, z nichž úlové včely postupně vychovávají t.zv. dlouhověké včely, které by měly bez úhony přežít zimu a zajistit dobrý rozjezd včelstva do jara. Normálně se život včelí dělnice v sezóně počítá na pár týdnů, naše kamarádky se v tom kalupu prostě rychle upracují. Jejich zimní nástupnice ale musí vydržet až do jara, proto je důležité, aby se narodily zdravé a silné a aby se moc na podzim neopotřebovaly. V tom je celé klubko problémů. O jejich zdraví se zmíníme níže a příště. O tom upracování dnes. Souvisí to s výše zmíněnou sezónou medu.

Mimochodem: víte, že k shromáždění 1 kg medu musí jedna včela obletět přibližně milion květů? Přitom jedna včela navštíví za minutu asi 10 květů. Obsah jejího medového váčku je cca 20 mg, takže je třeba cca 50 000 - 60 000 výletů, aby donesly onen kýžený 1 kg medu. A kolik takových výletů denně 1 včela musí či může absolvovat? Vzhledem k tomu, že často létají ke zdrojům vzdáleným až 5 km, není to mnoho: 5 – 8, jak se zdá. Magická matematika, že? Včely se musí opravdu otáčet, aby se zajistily na zimu, navíc musí být v sezóně zdravé a dost silné, aby to zvládly. A když to zvládnou, tak ve chvíli, kdy se začnou spokojeně chystat na zimu a mají uložené zimní zásoby medu, přijde včelař a ten med jim sebere (teď to z praktických důvodů trochu zjednodušuji ...). Pro včely to znamená samozřejmě obrovský stres, jsou už v tu dobu hodně ostražité a svůj med si dobře hlídají. Včelař tedy musí postupovat jaksi velice „něžně“, jinak to od svých kamarádek pěkně schytá. A protože v přírodě už včely moc šancí něco si znovu nanosit nemají, tak masivně slídí, kde by ještě co sebraly. Často velmi brutálně, příroda zná jen zákon silnějšího, takže i při malé neopatrnosti se dá vyvolat doslova „furore“. kdy se tisíce včel odevšad snaží dostat „k lizu“, tedy do Vašeho úlu. Stačí opravdu jen malá chybička a nezírá jen včelař, zírají často i sousedé ... Jak říkával legendární sportovní komentátor Gabo Zelenay: nepekná situácia ...Takže maximální opatrnost a citlivost, protože jinak jsou škody nedozírné ...

Ale k příjemnějším věcem. Slušný včelař samozřejmě nenechá včely hladovět. Okamžitě je nakrmí cukerným roztokem, aby si své zimní zásoby obnovily. To je další zajímavá věc: na jeden úl je potřeba cca 20 kg cukru. Na rozdíl od loňska, kdy se cukr dal v akcích sehnat za cca 10 – 12 korun, nám letos pověstná Klimatologova „neviditelná ruka trhu“ v nerozborné jednotě s matičkou Unií naordinovaly cenu normálně kolem 26 Kč a v akcích cca 20 Kč, ovšem s omezením prodeje na 10 kilo na osobu, takže jsme v super – hyper mnohdy svědky komických scén, jak včelař a za ním celá rodina a příbuzenstvo tlačí pokladnou vozíky s povolenými 10 kily ... a otočí se několikrát. Představte si, že máte třeba 10 včelstev. Krát 20 ... jednoduchá matematika ... A když jich máte 50. Nebo 100 ... Tohle zmiňuji schválně v souvislosti s těmi mýty o bájných ziscích včelařů. Položka za cukr na krmení se samozřejmě (kromě řady dalších věcí, jako je např. včelařovo vybavení, které jde do desítek tisíc, či jeho nemalá práce) podstatně promítá do ceny medu.

Jsou mezi námi tací, kdo chtějí jít opravdu blíž k přírodě a podstatnou část medu včelám na zimu nechají (počtáři samozřejmě říkají stále svou mantru: cukr koupíte dnes za 20, med prodáte za 100 ...), ale tito „naivní snílci“ si stále vedou svou o prospěšnosti zimování t.zv. „na medu“ ... Dokonce jim občas přihrají i výzkumníci tvrzeními, že včely zimované na medu vykazují lepší odolnost a lepší imunitu vůči četným chorobám a parazitům, které je v současné době fatálně ohrožují.

Tak a teď k tomu medu. Ve zmíněných super – hyper můžete med koupit běžně. Je to med různého původu a různé kvality. Často na sklenicích čteme, že se jedná o med ze zemí EU a mimo EU, občas i s příměsí medu z tropických oblastí. Často i najdete med s označením český, ale zase tam najdete maličkými písmenky napsánu tu floskuli o EU a mimo EU. Takže vlastně nevíte, odkud ten med je. Slovní vynalézavost dovozců a prodejců nezná mezí. Nejsou to jen taková slovíčka. Každé je tam užito z určitého a velmi podstatného důvodu. To by ale bylo téma na mnoho článků, Internet a strýček Google něco vypoví, když se jich dobře zeptáte. Do jeho ceny se promítá řada faktorů, od ceny výkupu, dovozu, po zisk prodejce. A tak není divu, když narazíme na ceny kolem 160 Kč za kilogram. Podíváme-li se k sousedům, najdeme ceny od 6 do 12 Euro. Mluvím teď o medech relativně poctivých, nemluvím raději o medech, které jsou nějakým způsobem falšované či o medech, v nichž se najde občas stopa po něčem nemravném, jako jsou např. antibiotika co pozůstatek nepovoleného léčení včel v místě, kde med vznikl, nebo stopy po příměsích, které do medu nepatří a jaksi jej „nastavují“. Různé země mají různá kritéria a různé normy a je fakt, že naše potravinářská inspekce občas takové medy zachytí. Dovozový med je ale velmi dobrý byznys, dovoz je relativně levný a zisk z prodeje velmi slušný. Takže regály jsou plné a zákazníci kupují. Proč tedy poslouchat slova odborníků, že nejlepší med je ten, který pochází z lokality, kde konsumenti žijí? Že obsahuje řadu prvků, které jsou jaksi v souladu s jeho genetickou výbavou, zejména pak pylová zrna? A že tedy třeba podávání takového medu může přispívat k oslabení dnes tolik aktuálních alergií ...?

Med je v podstatě poklad. Úředníci tvrdí (a mají svým způsobem pravdu), že jej nelze nazvat léčebným prostředkem. Každý med je jiný, každý vznikl z jiných zdrojů, v jiných podmínkách a činností jiných včel. Včely jsou ale matkou přírodou vybaveny tak, že ony samy udělají med čistý a dokonalý. Zkazit ho může jen včelař, prodejce nebo sám konsument.

Co všechno v medu najdeme?

Jeho základem jsou především cukry, zejména pak cukry jednoduché, jako sacharóza, fruktóza a glukóza. Tyhle cukry naše tělo zvládne rychle a mnohem jednodušeji zpracovat než např. cukr řepný. Rychle se pak uvolňují do krve a jsou schopny dodat tak zvanou rychlou či okamžitou energii. Především ale v medu najdeme spoustu vitamínů. Mezi nimi jmenujme např. vitamín A, C, vitamíny skupiny B(B1,B2,B6,B12), dále vitamíny D ,K ,E ... Nemůžeme zapomenout ani na bílkoviny. jejich obsah závisí na druhu medu, obvykle se traduje, že nejvíce bílkovin má med květový. A pak jsou tu minerály, například vápník, fosfor, draslík, sodík, hořčík, železo, křemík ... To však stále není vše. V medu také nacházíme látky, jako mateří kašička, pyl, aminokyseliny, éterické oleje a další. Je to tedy fascinující směs velice důležitých látek. Ne nadarmo se stále drží dávný a pěkný šprůch: denně jedna lžička medu dělá z dědy neposedu ... :-)

A to nemluvím ještě o schopnostech medu bojovat s různými mikroby. Proč se asi v orientálním lékařství potírají rány medem? ... Navíc je dobré jíst takový med, který vzniká v našem prostředí a okolí a obsahuje např. ta pylová zrna, s nimiž se denně potkáváme. Tím si na ně postupně zvykáme a zvyšujeme svou šanci odolávat různým alergiím. Je dobře, že si náš a zdejší med již můžeme běžně koupit. Ostatně i na letošních farmářských trzích se začali pravidelně prodejci medu objevovat. Že ještě letos nebyli (až na výjimky) zrovna od nás, z údolí Mže? Nevadí, to se určitě změní ...

Tolik pro začátek, příště se podíváme, jak včely přežívají zimu a jak vítají jaro.

J. Matl

Dnes byl spuštěn náš nový blog. Prosím sledujte jej, budeme se snažit přinášet vždy aktuální informace. Číst zprávy tohoto blogu je možné i přes RSS kanál.