Z deníčku včelařova - listopad 2011 (původně Kukátko 4/2011

Z DENÍČKU VČELAŘOVA

Vážení čtenáři,

na podzim příštího roku oslaví někdejší Včelařský spolek pro Dobřichovice a okolí (dnes pohříchu nepoeticky nazývaný Základní organizace Českého svaz včelařů, (https://dobrichovice-vcely.webnode.cz/) výročí 100 let od svého založení. V Kukátku si toto výročí jednoho ze stále fungujících historických místních spolků připomeneme sérií článků, které budou čerpat z dochované spolkové kroniky. Protože ale včelařství a včelaření je obor, který má řadu přesahů a který úzce souvisí se současnými snahami žít více v souladu s přírodou, a protože význam opylovací činnosti včel pro udržení alespoň relativní rovnováhy přírodního prostředí a uchování biodiversity je neoddiskutovatelný, připravili jsme také několik článků o včelách a včelaření.

Chceme tím Vám, čtenářům, přiblížit magický svět včel i svět těch „podivínů“, které někdy vídáme oblečené jako kosmonauty či naopak v šortkách, tričku a s holýma rukama, jak „prozkoumávají“ nitra včelích příbytků. Ukážeme také trochu, co obnáší chovat včely. Zmíníme rovněž, jak vznikají dnes velmi žádané t.zv. včelí produkty, zejména med a pyl. Sérii článků jsme nazvali poněkud nutkavě Z deníčku včelařova a budeme se snažit postupovat v ní v souladu s včelařským rokem. Budeme tedy psát právě o tom, co je v dané chvíli a právě teď pro včely, včelaře i konsumenty včelích produktů aktuální. A pokud se budete chtít na něco zeptat, neváhejte ... Přiznám tu střet zájmů, počítám se mezi včelaře, sice teprve několik let, ale když ono je to v tomhle oboru věru relativní. V jistém slova smyslu jsme stále všichni začátečníci, včely nás stále znova překvapují ... Berte tedy, prosím, níže uvedené s rezervou, jsem zaujatý a navíc považuji včely nikoli za výrobní prostředek, nýbrž za partnerky až kamarádky (tedy většinou, pokud zrovna nezdrhám v panice do roští před svými rozzlobenými „kámoškami“ ... :-), což je ale jen moje chyba ...)

Nejprve dovolte několik slov úvodem:

Konsumenti nyní shánějí dobrý med, včelaři jej po našem vstupu do EU mohou nabízet t.zv. „ze dvora“ a také se o to snaží. Co teď včely a včelaři dělají?

Včely jsou už nakrmené a připravené na dlouhou zimu. A včelaři mají více času, který mnoho z nich využívá ke studiu, debatám a setkáním s kolegy, která jsou často poněkud bez konce. Inu „podivíni“ ...

O významu včel mluví kde kdo, stále se všude opakuje výrok, který prý vyslovil Albert Einstein. Vyjádřil se v tom smyslu, že vyhynou-li včely, zbydou lidstvu asi tak 4 roky života. Tak touhle nahrávkou na smeč naše povídání o oboru nezačneme. Nejenže nikde není doloženo, že by tento výrok Einstein někdy vůbec vyslovil, jednak jsou známy na této zemi regiony, kde včely vůbec nejsou, nebo po velmi dlouhá období nebyly, a život tam neskončil ... To však ale nikterak nesnižuje význam včel pro udržení rovnováhy v přírodě, pro opylení entomofilních (hmyzosnubných) rostlin a pro udržení přijatelného stupně biodiversity (ostatně v některých státech se velmi zdůrazňuje užitek včel jako opylovačů a vypočítavá se, že opylování včelami má mnohonásobně větší hodnotu než má tolik ctěný med). Proč by jinak po celém světě (snad kromě ČR ...) pěstitelé najímali včelaře, aby k jejich plodinám přisouvali svá včelstva a slušně jim za to platili? Z lásky k nim nebo k tomuto nosivému hmyzu? Nikoli! Spočítali si prostě, že budou mít vyšší výnos a lépe prodají.

Výše jsme se zmínili, že nyní je čas medu. I v této souvislosti jsme narazili na další půvabný mýtus. Traduje se, že včelař si prostě „pořídí“ úly a včely, ony mu nanosí med, on jim ho pak „ukradne“, sebere (kulantně a politicky korektně se tomu říká medobraní ... :-) ), tedy vytočí, pak ho prodá a za tu horentní utrženou sumu se odjede rekreovat se na Mallorku, do Chorvatska, či v lepších případech až na Havaj či na Bahamy ...

Tak takhle to fakt neprobíhá ... Je to vlastně stejné, jako to každou sezónu zažívají rolníci a pěstitelé či chovatelé hospodářských zvířat. Pořád je pomalu víc otázek než odpovědí, za krkem neustálý strach, že se něco zvrtne (pamatujete na moudrou promluvu Starce v Sedmi statečných?). Stálá nejistota. Nikdy nevíte, co přinese počasí, budou-li mít včely co a z čeho nosit (tak např. letos: zmrzly akáty nemedovala lípa a jarní stromy, keře a luční kvítí tu v údolí také nic moc ... Ale kolegové jen o pár kilometrů dál či o pár metrů výš či více za větrem si mnou ruce a pochvalují si dobrý výnos). Nemáte prostě nic jistého ...

Aby bylo líp, učíte se, studujete. Je spousta dobré a poctivé literatury, v níž se i začátečník dočte věci podstatné a kde najde radu jsa v úzkých. Jsou dobré včelařské servery (např. www.vcelarskeforum.cz, www.bienenforum.com, www.imkerforum.de), kde se o všech problémech čile debatuje. Jenomže i tu platí dávný a profláknutý šprůch: včely prostě literaturu a diskuse o včelách ... nečtou ... A tak není nikdy nouze o překvapení ... A jsou někdy opravdu překvapivá ...:-)

Pojďme si tedy udělat malý výlet do světa včel a včelařů vedeni t.zv. včelařským rokem. Ten je jiný než rok, jímž se řídíme my. Nový včelařský rok vlastně začíná krátce po letním slunovratu. Včely už nemají fanfarónské touhy se vyrojit, zvolna pro ně přestává sezóna snášení zásob na zimu, kvete stále méně zdrojů snůšky, takže vše by už mělo být jaksi doma, pomalu si tedy začínají upravovat své zimní sezení, včelí matka klade vajíčka, z nichž úlové včely postupně vychovávají t.zv. dlouhověké včely, které by měly bez úhony přežít zimu a zajistit dobrý rozjezd včelstva do jara. Normálně se život včelí dělnice v sezóně počítá na pár týdnů, naše kamarádky se v tom kalupu prostě rychle upracují. Jejich zimní nástupnice ale musí vydržet až do jara, proto je důležité, aby se narodily zdravé a silné a aby se moc na podzim neopotřebovaly. V tom je celé klubko problémů. O jejich zdraví se zmíníme níže a příště. O tom upracování dnes. Souvisí to s výše zmíněnou sezónou medu.

Mimochodem: víte, že k shromáždění 1 kg medu musí jedna včela obletět přibližně milion květů? Přitom jedna včela navštíví za minutu asi 10 květů. Obsah jejího medového váčku je cca 20 mg, takže je třeba cca 50 000 - 60 000 výletů, aby donesly onen kýžený 1 kg medu. A kolik takových výletů denně 1 včela musí či může absolvovat? Vzhledem k tomu, že často létají ke zdrojům vzdáleným až 5 km, není to mnoho: 5 – 8, jak se zdá. Magická matematika, že? Včely se musí opravdu otáčet, aby se zajistily na zimu, navíc musí být v sezóně zdravé a dost silné, aby to zvládly. A když to zvládnou, tak ve chvíli, kdy se začnou spokojeně chystat na zimu a mají uložené zimní zásoby medu, přijde včelař a ten med jim sebere (teď to z praktických důvodů trochu zjednodušuji ...). Pro včely to znamená samozřejmě obrovský stres, jsou už v tu dobu hodně ostražité a svůj med si dobře hlídají. Včelař tedy musí postupovat jaksi velice „něžně“, jinak to od svých kamarádek pěkně schytá. A protože v přírodě už včely moc šancí něco si znovu nanosit nemají, tak masivně slídí, kde by ještě co sebraly. Často velmi brutálně, příroda zná jen zákon silnějšího, takže i při malé neopatrnosti se dá vyvolat doslova „furore“. kdy se tisíce včel odevšad snaží dostat „k lizu“, tedy do Vašeho úlu. Stačí opravdu jen malá chybička a nezírá jen včelař, zírají často i sousedé ... Jak říkával legendární sportovní komentátor Gabo Zelenay: nepekná situácia ...Takže maximální opatrnost a citlivost, protože jinak jsou škody nedozírné ...

Ale k příjemnějším věcem. Slušný včelař samozřejmě nenechá včely hladovět. Okamžitě je nakrmí cukerným roztokem, aby si své zimní zásoby obnovily. To je další zajímavá věc: na jeden úl je potřeba cca 20 kg cukru. Na rozdíl od loňska, kdy se cukr dal v akcích sehnat za cca 10 – 12 korun, nám letos pověstná Klimatologova „neviditelná ruka trhu“ v nerozborné jednotě s matičkou Unií naordinovaly cenu normálně kolem 26 Kč a v akcích cca 20 Kč, ovšem s omezením prodeje na 10 kilo na osobu, takže jsme v super – hyper mnohdy svědky komických scén, jak včelař a za ním celá rodina a příbuzenstvo tlačí pokladnou vozíky s povolenými 10 kily ... a otočí se několikrát. Představte si, že máte třeba 10 včelstev. Krát 20 ... jednoduchá matematika ... A když jich máte 50. Nebo 100 ... Tohle zmiňuji schválně v souvislosti s těmi mýty o bájných ziscích včelařů. Položka za cukr na krmení se samozřejmě (kromě řady dalších věcí, jako je např. včelařovo vybavení, které jde do desítek tisíc, či jeho nemalá práce) podstatně promítá do ceny medu.

Jsou mezi námi tací, kdo chtějí jít opravdu blíž k přírodě a podstatnou část medu včelám na zimu nechají (počtáři samozřejmě říkají stále svou mantru: cukr koupíte dnes za 20, med prodáte za 100 ...), ale tito „naivní snílci“ si stále vedou svou o prospěšnosti zimování t.zv. „na medu“ ... Dokonce jim občas přihrají i výzkumníci tvrzeními, že včely zimované na medu vykazují lepší odolnost a lepší imunitu vůči četným chorobám a parazitům, které je v současné době fatálně ohrožují.

Tak a teď k tomu medu. Ve zmíněných super – hyper můžete med koupit běžně. Je to med různého původu a různé kvality. Často na sklenicích čteme, že se jedná o med ze zemí EU a mimo EU, občas i s příměsí medu z tropických oblastí. Často i najdete med s označením český, ale zase tam najdete maličkými písmenky napsánu tu floskuli o EU a mimo EU. Takže vlastně nevíte, odkud ten med je. Slovní vynalézavost dovozců a prodejců nezná mezí. Nejsou to jen taková slovíčka. Každé je tam užito z určitého a velmi podstatného důvodu. To by ale bylo téma na mnoho článků, Internet a strýček Google něco vypoví, když se jich dobře zeptáte. Do jeho ceny se promítá řada faktorů, od ceny výkupu, dovozu, po zisk prodejce. A tak není divu, když narazíme na ceny kolem 160 Kč za kilogram. Podíváme-li se k sousedům, najdeme ceny od 6 do 12 Euro. Mluvím teď o medech relativně poctivých, nemluvím raději o medech, které jsou nějakým způsobem falšované či o medech, v nichž se najde občas stopa po něčem nemravném, jako jsou např. antibiotika co pozůstatek nepovoleného léčení včel v místě, kde med vznikl, nebo stopy po příměsích, které do medu nepatří a jaksi jej „nastavují“. Různé země mají různá kritéria a různé normy a je fakt, že naše potravinářská inspekce občas takové medy zachytí. Dovozový med je ale velmi dobrý byznys, dovoz je relativně levný a zisk z prodeje velmi slušný. Takže regály jsou plné a zákazníci kupují. Proč tedy poslouchat slova odborníků, že nejlepší med je ten, který pochází z lokality, kde konsumenti žijí? Že obsahuje řadu prvků, které jsou jaksi v souladu s jeho genetickou výbavou, zejména pak pylová zrna? A že tedy třeba podávání takového medu může přispívat k oslabení dnes tolik aktuálních alergií ...?

Med je v podstatě poklad. Úředníci tvrdí (a mají svým způsobem pravdu), že jej nelze nazvat léčebným prostředkem. Každý med je jiný, každý vznikl z jiných zdrojů, v jiných podmínkách a činností jiných včel. Včely jsou ale matkou přírodou vybaveny tak, že ony samy udělají med čistý a dokonalý. Zkazit ho může jen včelař, prodejce nebo sám konsument.

Co všechno v medu najdeme?

Jeho základem jsou především cukry, zejména pak cukry jednoduché, jako sacharóza, fruktóza a glukóza. Tyhle cukry naše tělo zvládne rychle a mnohem jednodušeji zpracovat než např. cukr řepný. Rychle se pak uvolňují do krve a jsou schopny dodat tak zvanou rychlou či okamžitou energii. Především ale v medu najdeme spoustu vitamínů. Mezi nimi jmenujme např. vitamín A, C, vitamíny skupiny B(B1,B2,B6,B12), dále vitamíny D ,K ,E ... Nemůžeme zapomenout ani na bílkoviny. jejich obsah závisí na druhu medu, obvykle se traduje, že nejvíce bílkovin má med květový. A pak jsou tu minerály, například vápník, fosfor, draslík, sodík, hořčík, železo, křemík ... To však stále není vše. V medu také nacházíme látky, jako mateří kašička, pyl, aminokyseliny, éterické oleje a další. Je to tedy fascinující směs velice důležitých látek. Ne nadarmo se stále drží dávný a pěkný šprůch: denně jedna lžička medu dělá z dědy neposedu ... :-)

A to nemluvím ještě o schopnostech medu bojovat s různými mikroby. Proč se asi v orientálním lékařství potírají rány medem? ... Navíc je dobré jíst takový med, který vzniká v našem prostředí a okolí a obsahuje např. ta pylová zrna, s nimiž se denně potkáváme. Tím si na ně postupně zvykáme a zvyšujeme svou šanci odolávat různým alergiím. Je dobře, že si náš a zdejší med již můžeme běžně koupit. Ostatně i na letošních farmářských trzích se začali pravidelně prodejci medu objevovat. Že ještě letos nebyli (až na výjimky) zrovna od nás, z údolí Mže? Nevadí, to se určitě změní ...

Tolik pro začátek, příště se podíváme, jak včely přežívají zimu a jak vítají jaro.

J. Matl